Tragikomedie
17. 10. 2010
Prostě sem neodolala a přidávám sem něco od Lejdynky. Já osobně u toho pukala smíchy. O čem to je? Prostě poberti mají glosovací komentáře ke slavné Polednici...
" To se fakt nemůžu dočkat," prohlásil otráveně Sirius, když mu Remus s mírnou škodolibostí v hlase oznámil nejnovější večerní akci paní profesorky McGonnagalové.
" A co se ti zase nezdá, máš snad něco proti poezii?" přelétl Jamesovi po tváři úšklebek.
" Tak jako proti poezii ani zas tak moc ne, ale když uvážím, kdo ji bude produkovat, tak...."
" No jo, my vlastně zapomněli, Pusince nepadl do noty onen umělec...."
Rána polštářem do hlavy Removi připomněla, že v tomto směru není radno Siria provokovat.
" Koukej toho nechat, nebo tě pokoušu!"
" No dobře, tak promiň," odvrátil se, aby nebylo vidět, jak se usmívá od ucha k uchu. " Mysli na to, že tě čeká kulturní zážitek, a Sibylu pusť z hlavy.
" No jo, kdybych to mohl udělat, tak bych byl fakt rád," vzdychl.
" Jenže ona zase bude recitovat něco o lásce a přitom mě celou dobu propalovat pohledem. Já to nesnesu...."
" My tě psychicky podpoříme, Tichošlápku," poklepal mu na rameno Petr a sednul si na postel.
" Každopádně tam budeš muset, protože McGonnagalová má jmenný seznamy."
" Tu bych taky nejradši zabil. Co je to za nápad, zakládat Klub přátel dobré poezie? Kdo by o to měl zájem...."
" Ale já třeba jo," řekl mírně Remus.
" Vždyť ty proti tomu vlastně taky nic nemáš, tobě vadí jenom ta Sibyla."
" Mistr jasnovidec promluvil. Mohl by ses s ní dát do kupy a předpovědět mi, koho si vezmu," vylétlo ze Siria, než se vůbec stačil zamyslet nad tím, co říká.
" Podívej, tady nejde o žádný strany, nebo co si myslíš, tak nebuď hned tak napruženej" namítl poslouchající James.
" My za to nemůžeme, že po tobě jede. Prostě na to kašli, užij si nějakou tu báseň, a pak můžeš zase vypadnout. Co je na tom, že to recituje zrovna vona? Kdyby nebylo jí, tak bysme místo toho museli na ten blbej trest."
Sirius vzdychl a pohlédl na skleslého Rema.
" Promiň, Remy," řekl upřímně.
" Já se do tebe nechtěl navážet. Vždyť jsi měl pravdu."
" Nebude to tak zlý, uvidíš," usmál se a mráček z jeho čela zmizel.
" Třeba ti zrovna padne do noty.
" Tak to se s tebou klidně vsadím, že ne. Já básničky o lásce nesnáším."
" No dobře, když chceš, tak se vsadíme," přistoupil na návrh Remus.
" Když vyhraješ, tak....no, třeba půjdu říct Snapeovi, že ho miluju. A když to projedeš, tak dáš pusu Sibyle."
" Ježíš, na to zapomeň," vyděsil se Sirius.
" Takovou koninu teda ne, co kdybych to nakonec fakt prohrál? To už bych se jí nezbavil do konce života....vymysli si něco jinýho, prosím. Cokoli!"
Remus předstíral, že přemýšlí.
" Tak jo," řekl po chvilce.
" Když vyhraju já, si necháš udělat tetování."
" Když mi řekneš, co to je, tak klidně," odtušil tmavovlasý mládenec.
" Já ti to povím, až prohraješ," přelétl mu přes rty slabý úšklebek.
" Fajn, ale jestli to je jenom krycí jméno nějakýho plánu, jak mě dát dohromady se Sibylou, tak ti to nedaruju...."
" Ne, přísahám, že ta s tím nemá nic společnýho. Tentokrát ne."
" To tvý 'tentokrát' je mi nějaký podezřelý, Moony," pohlédl na něj úkosem Sirius.
" Nemáš náhodou prsty v něčem, co nevím?"
" Jak tě vůbec může něco takovýho napadnout? Tak teď jsi mě urazil," zatvářil se Remus jako nevinnost sama.
" No, já tě znám. Co třeba takový to, jak sem potkal Sibylu na astronomický věži a držela mě tam celou hodinu, aby mi ukázala souhvězdí lásky, který úplnou 'náhodou' zrovna nemohla najít?"
" Tak to slyším prvně," zavrtěl plavovlasý mládenec hlavou.
" Vážně, věř mi to."
" Co mi zbejvá," povzdychl si Sirius, ale už se usmíval.
" Kdy vlastně začíná ta hloupost ve Velký síni?"
" Asi za dvacet minut, takže bysme měli pohnout, jestli si chceme sednout."
" Já jdu někam dozadu," řekl rezolutně tmavovlasý mládenec.
" Fakt nemám náladu na to, aby na mě celou dobu zírala.
" No dobře, když myslíš, že nebude mít nic jinýho na práci....," pokrčil rameny James, který se stávající situací v duchu velmi bavil.
Když konečně dorazili do Velké síně, zůstali stát překvapeně už ve dveřích. Všechny stoly někdo odsunul ke stěnám a vepředu, kde obvykle býval profesorský stůl, stálo velké pódium, potažené červeným sametem. Odtamtud až téměř ke vstupním dveřím bylo rozeseto nespočetně židlí, taburetek a maličkých křesílek pro posluchače. Odhady profesorky McGonnagalové se zdály býti více než optimistické, ale Remus v duchu pochyboval, že dorazí víc jak třetina školy, počítaje v to i učitelský sbor.
Několik studentů již sedělo a tvářilo se značně otráveně. Nejspíš to byli ti, které na tuto kulturní akci nahnala přímo hlava jejich koleje, s pohrůžkou, že u toho, kdo chce v jejím či jeho předmětu projít z OVCÍ, by bylo záhodno se dostavit.
Sirius bez rozmýšlení zamířil k sedátku, umístěnému v rohu místnosti, a s nevrlým výrazem si sednul. Ostatní tři chlapci ho následovali.
Netrvalo dlouho a sál se slušně zaplnil. Vypadalo to, že někteří studenti přišli dokonce i dobrovolně ( povinnou účast měly pouze nebelvírská a havraspárská kolej a Petr koutkem oka zahlédnul Malfoye se Snapem ). Sirius nicméně pořád vypadal, jako kdyby mu ulétly včely.
Když paní profesorka McGonnagalová usoudila, že se do přeplněného sálu víc lidí nevejde, zamířila si na hrdlo hůlkou a pronesla nějaké kouzlo. Nikdo z nich nezaslechl jaké, ale když promluvila, poznali, že určitě sloužilo k zesílení hlasu.
" Dámy a pánové, sešli jsme se zde....( " To zní jako na pohřbu," zašeptal potichu Sirius a na rtech mu hrál pobavený úšklebek ), abychom si vychutnali nevšední zážitek, který nám během čtyř večerů poskytne několik vybraných studentů. Sice většinou meze v žánru ani autorovi neklademe, ale tentokrát byl výběr omezen pouze na ( šedooký mladík potichounku zaúpěl, už ji viděl, jak rozzářeně pronáší to odporné trojsloví....básně o lásce....) hororový žánr."
Ve Velkém sále to zašumělo, obecenstvo dávalo najevo překvapení. Tohle tu ještě nebylo....
" Jako první vystoupí studentka z Havraspáru, Sibyla Spacewaterová, se svou básní Polednice od jakéhosi neznámého mudlovského autora."
" Ale ten vůbec nebyl neznámý, paní profesorko," namítla světlovlasá hubená dívka.
" Například v takové České Republice patřil ke klasikům."
Profesorka vypadala, jako kdyby ji nejraději umlčela ještě před začátkem. Nenáviděla totiž, když ji někdo poučoval. A hlavně nevěděla, kde leží Česká Republika. Nakonec si odkašlala.
" Slečno Spacewaterová, vážím si toho, že máte takové znalosti, ale myslím, že by všichni včetně mě uvítali, kdybyste místo toho raději vystoupila na pódium a začala."
S těmito slovy kouzlem pozhasínala všechny světla a nechala jen několik malých lampiček v rohu místnosti.
'Slečna' tedy vycupitala po schůdcích, zaujala rádoby vznešený postoj s jednou rukou dramaticky pozdviženou ( držela v ní rozsvícenou hůlku, aby jí bylo vidět do tváře a publikum si tak mohlo vychutnat změny v jejím výrazu ) a nohou vysunutou dopředu, a začala pochmurným hlasem přednášet:
" A co se ti zase nezdá, máš snad něco proti poezii?" přelétl Jamesovi po tváři úšklebek.
" Tak jako proti poezii ani zas tak moc ne, ale když uvážím, kdo ji bude produkovat, tak...."
" No jo, my vlastně zapomněli, Pusince nepadl do noty onen umělec...."
Rána polštářem do hlavy Removi připomněla, že v tomto směru není radno Siria provokovat.
" Koukej toho nechat, nebo tě pokoušu!"
" No dobře, tak promiň," odvrátil se, aby nebylo vidět, jak se usmívá od ucha k uchu. " Mysli na to, že tě čeká kulturní zážitek, a Sibylu pusť z hlavy.
" No jo, kdybych to mohl udělat, tak bych byl fakt rád," vzdychl.
" Jenže ona zase bude recitovat něco o lásce a přitom mě celou dobu propalovat pohledem. Já to nesnesu...."
" My tě psychicky podpoříme, Tichošlápku," poklepal mu na rameno Petr a sednul si na postel.
" Každopádně tam budeš muset, protože McGonnagalová má jmenný seznamy."
" Tu bych taky nejradši zabil. Co je to za nápad, zakládat Klub přátel dobré poezie? Kdo by o to měl zájem...."
" Ale já třeba jo," řekl mírně Remus.
" Vždyť ty proti tomu vlastně taky nic nemáš, tobě vadí jenom ta Sibyla."
" Mistr jasnovidec promluvil. Mohl by ses s ní dát do kupy a předpovědět mi, koho si vezmu," vylétlo ze Siria, než se vůbec stačil zamyslet nad tím, co říká.
" Podívej, tady nejde o žádný strany, nebo co si myslíš, tak nebuď hned tak napruženej" namítl poslouchající James.
" My za to nemůžeme, že po tobě jede. Prostě na to kašli, užij si nějakou tu báseň, a pak můžeš zase vypadnout. Co je na tom, že to recituje zrovna vona? Kdyby nebylo jí, tak bysme místo toho museli na ten blbej trest."
Sirius vzdychl a pohlédl na skleslého Rema.
" Promiň, Remy," řekl upřímně.
" Já se do tebe nechtěl navážet. Vždyť jsi měl pravdu."
" Nebude to tak zlý, uvidíš," usmál se a mráček z jeho čela zmizel.
" Třeba ti zrovna padne do noty.
" Tak to se s tebou klidně vsadím, že ne. Já básničky o lásce nesnáším."
" No dobře, když chceš, tak se vsadíme," přistoupil na návrh Remus.
" Když vyhraješ, tak....no, třeba půjdu říct Snapeovi, že ho miluju. A když to projedeš, tak dáš pusu Sibyle."
" Ježíš, na to zapomeň," vyděsil se Sirius.
" Takovou koninu teda ne, co kdybych to nakonec fakt prohrál? To už bych se jí nezbavil do konce života....vymysli si něco jinýho, prosím. Cokoli!"
Remus předstíral, že přemýšlí.
" Tak jo," řekl po chvilce.
" Když vyhraju já, si necháš udělat tetování."
" Když mi řekneš, co to je, tak klidně," odtušil tmavovlasý mládenec.
" Já ti to povím, až prohraješ," přelétl mu přes rty slabý úšklebek.
" Fajn, ale jestli to je jenom krycí jméno nějakýho plánu, jak mě dát dohromady se Sibylou, tak ti to nedaruju...."
" Ne, přísahám, že ta s tím nemá nic společnýho. Tentokrát ne."
" To tvý 'tentokrát' je mi nějaký podezřelý, Moony," pohlédl na něj úkosem Sirius.
" Nemáš náhodou prsty v něčem, co nevím?"
" Jak tě vůbec může něco takovýho napadnout? Tak teď jsi mě urazil," zatvářil se Remus jako nevinnost sama.
" No, já tě znám. Co třeba takový to, jak sem potkal Sibylu na astronomický věži a držela mě tam celou hodinu, aby mi ukázala souhvězdí lásky, který úplnou 'náhodou' zrovna nemohla najít?"
" Tak to slyším prvně," zavrtěl plavovlasý mládenec hlavou.
" Vážně, věř mi to."
" Co mi zbejvá," povzdychl si Sirius, ale už se usmíval.
" Kdy vlastně začíná ta hloupost ve Velký síni?"
" Asi za dvacet minut, takže bysme měli pohnout, jestli si chceme sednout."
" Já jdu někam dozadu," řekl rezolutně tmavovlasý mládenec.
" Fakt nemám náladu na to, aby na mě celou dobu zírala.
" No dobře, když myslíš, že nebude mít nic jinýho na práci....," pokrčil rameny James, který se stávající situací v duchu velmi bavil.
Když konečně dorazili do Velké síně, zůstali stát překvapeně už ve dveřích. Všechny stoly někdo odsunul ke stěnám a vepředu, kde obvykle býval profesorský stůl, stálo velké pódium, potažené červeným sametem. Odtamtud až téměř ke vstupním dveřím bylo rozeseto nespočetně židlí, taburetek a maličkých křesílek pro posluchače. Odhady profesorky McGonnagalové se zdály býti více než optimistické, ale Remus v duchu pochyboval, že dorazí víc jak třetina školy, počítaje v to i učitelský sbor.
Několik studentů již sedělo a tvářilo se značně otráveně. Nejspíš to byli ti, které na tuto kulturní akci nahnala přímo hlava jejich koleje, s pohrůžkou, že u toho, kdo chce v jejím či jeho předmětu projít z OVCÍ, by bylo záhodno se dostavit.
Sirius bez rozmýšlení zamířil k sedátku, umístěnému v rohu místnosti, a s nevrlým výrazem si sednul. Ostatní tři chlapci ho následovali.
Netrvalo dlouho a sál se slušně zaplnil. Vypadalo to, že někteří studenti přišli dokonce i dobrovolně ( povinnou účast měly pouze nebelvírská a havraspárská kolej a Petr koutkem oka zahlédnul Malfoye se Snapem ). Sirius nicméně pořád vypadal, jako kdyby mu ulétly včely.
Když paní profesorka McGonnagalová usoudila, že se do přeplněného sálu víc lidí nevejde, zamířila si na hrdlo hůlkou a pronesla nějaké kouzlo. Nikdo z nich nezaslechl jaké, ale když promluvila, poznali, že určitě sloužilo k zesílení hlasu.
" Dámy a pánové, sešli jsme se zde....( " To zní jako na pohřbu," zašeptal potichu Sirius a na rtech mu hrál pobavený úšklebek ), abychom si vychutnali nevšední zážitek, který nám během čtyř večerů poskytne několik vybraných studentů. Sice většinou meze v žánru ani autorovi neklademe, ale tentokrát byl výběr omezen pouze na ( šedooký mladík potichounku zaúpěl, už ji viděl, jak rozzářeně pronáší to odporné trojsloví....básně o lásce....) hororový žánr."
Ve Velkém sále to zašumělo, obecenstvo dávalo najevo překvapení. Tohle tu ještě nebylo....
" Jako první vystoupí studentka z Havraspáru, Sibyla Spacewaterová, se svou básní Polednice od jakéhosi neznámého mudlovského autora."
" Ale ten vůbec nebyl neznámý, paní profesorko," namítla světlovlasá hubená dívka.
" Například v takové České Republice patřil ke klasikům."
Profesorka vypadala, jako kdyby ji nejraději umlčela ještě před začátkem. Nenáviděla totiž, když ji někdo poučoval. A hlavně nevěděla, kde leží Česká Republika. Nakonec si odkašlala.
" Slečno Spacewaterová, vážím si toho, že máte takové znalosti, ale myslím, že by všichni včetně mě uvítali, kdybyste místo toho raději vystoupila na pódium a začala."
S těmito slovy kouzlem pozhasínala všechny světla a nechala jen několik malých lampiček v rohu místnosti.
'Slečna' tedy vycupitala po schůdcích, zaujala rádoby vznešený postoj s jednou rukou dramaticky pozdviženou ( držela v ní rozsvícenou hůlku, aby jí bylo vidět do tváře a publikum si tak mohlo vychutnat změny v jejím výrazu ) a nohou vysunutou dopředu, a začala pochmurným hlasem přednášet:
U lavice dítě stálo
Sirius: A čekalo, až mu McGonnagalová dovolí si sednout.
Remus: Co to zase plácáš?
Sirius: Už jsi se někdy zkusil posadit bez jejího dovolení? Já to udělal poprvý a naposled někdy v prvním ročníku a následkem toho mě nechala stát celou hodinu.
Remus: A jó, to bylo takový to jak tě potom další dva dny bolely záda, že jo?
Sirius ( otráveně ): Hmmmm....
z plna hrdla křičelo.
Sirius: Tak to kdybych na ní zkusil, tak mi dá školní trest na dva měsíce dopředu.
James: Vždyť ti ho dala.
Sirius: Já na ni snad křičel?
Petr: No, povídal jsi něco o zatracený přestárlý megeře, pokud se nepletu....
Sirius: Vždyť sem šeptal....nemohla mě slyšet!
Petr: O tom nepochybuj, Siri.
Sirius: Do háje....a já proč mě nemá zrovna moc ráda....
James: Sibyla ti to vynahradí, neboj....
Sirius: JAMESI!
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
James: Už někdy McGonnagalová někomu nadávala do cikáňat??
Sirius: Já ji jednou slyšel, jak to huláká na Protivu.
James: Tak to musela bejt v dost velkým srabu....
Remus: Tichošlápku, ty kecáš.
Sirius: No jo. A co na tom? Aspoň je nějaká sranda.
* Remus si povzdechne *
Poledne v tom okamžení,
Petr: Už vám někdy mžilo z oka?
Remus ( trpělivě ): Péťo, to znamená, že to poledne bude za chvilku, víš?
Petr: Ale vždyť už je večer.
* Sirius zvedne oči ke stropu *
James: Jen se tak netvař, Siri. Ještě nedávno jsi nám tvrdil, že masochista je kuchař.
táta přijde z roboty,
Sirius: A pár ti jich vrazí. Ono tě to přejde, parchante.
James: Co že seš najednou tak sadistickej?
Sirius: Cituju svojí drahou maminku.
James: A jak to pak dopadlo?
Sirius: Schoval sem se do sklepa a seděl dva dny v sudu od vína, než ho přestalo bavit mě hledat.
James: To nezní moc zábavně.
Sirius: Já u toho brečel smíchy. Hlavně když sem viděl, jak pak spráskal bičem místo mě našeho domácího skřítka....
a mně hasne u vaření
Sirius: Pravda, to by její problém zrovna nebyl. Ona totiž odmítala vařit.
Remus: A proč?
Sirius: Tvrdila, že jedinej člověk, pro koho by to mělo cenu a kdo by to ocenil, je Regulus, ale ten nesnášel spáleninu a nechtěl jí to říct, takže doma zásadně nikdy nejedl.
pro tebe, ty zlobo, ty!
Remus: Ta paní má fakt zajímavou slovní zásobu....
James: No, já nevím, jestli sou naše nadávky normálnější....
Sirius: No jasně, jen si to představ: ( potichu deklamuje ) Bodejž si jen trochu málo mlčel, ty vypelichanej vořechu s pochybným rodokmenem. Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mě hasne u vaření, ty křivouchá ochechule, obrostlá něčím, co připomíná spíš řasy, než chlupy...."
* všichni čtyři se tiše rozesmějí *
Mlč! Hle, husar, a kočárek -
Petr: Ta dáma má asi haculinace....
James: Péťo, co sme ti říkali? Každej den se naučit jedno dlouhý slovo.
Petr ( plačtivě ): Ale to není fér! Naposled jste si na mě vymysleli 'nejneobhospodařovávatelnějšího' a tvrdili ste, že na to mám tejden!
James: Páni, ty válíš! Už ses to naučil....
Remus: Buďte aspoň chvilku zticha....
James: Co že tě to najednou tak zaujalo, Náměsíčníku?
Remus: No, já jen, že McGonnagalová se na mě dost pohoršeně dívá.
- hrej si! - Tu máš kohouta." -
Sirius: Co to tam mají proboha za blázinec??
James ( naoko soucitně ): Tys ještě nikdy neviděl kohouta, Tichošlápku?
Sirius: Ale to jo, ale ještě nikdy mi ho maminka nedala na hraní....
Remus: Vždyť říkám, že ta paní je nějaká divná.
James: Remy, bacha, McGonnagalová se na tebe dívá!
Remus: Néé....já za to nemůžu!
James: Za co?
Remus: Za nic, co jste provedli....
Než kohout, vůz i husárek
James ( pochmurně ): Já se začínám bát....
Sirius: Chceš, abych tě vzal za ruku?
James ( ještě pochmurněji ): To je dobrý....
bouch, bác! Letí do kouta.
Sirius: Maminko!
James: Cože?!
Sirius: To byl vtip.
James: Už sem se lekl....
A zas do hrozného křiku -
Sirius: Ono ho to přejde, až mu McGonnagalová dá školní trest.
James: Miláčku, to dítě není v Bradavicích a navíc je mudla.
Sirius: Vážně? A co ten odhozenej vůz? To by bez kouzel nezvládlo.
Remus: Mám pocit, že se tam mluví o hračkách, pánové.
James/Sirius/Petr: Vážně????
* Remus si znovu povzdychne *
" I bodejž tě sršeň sám - !
James: Já to vzdávám. Co se týče nadávek, na tu ženskou nemáme.
Remus ( zamyšleně ): Sám sršeň....myslíte, že v tý Český Republice existuje něco jako kult sršně?
James: Ale teď plácáš ty.
Remus: Já jen, že se přece vždycky říkalo 'Sám král,' tak mě tak zajímalo, jestli to není třeba nějaká sekta....nebo úchylka....
Sirius: O úchylkách bych tady radši moc nemluvil.
James: Proč?
Sirius: Protože mám pocit, že McGonnagalová má úchylku, která spočívá v nepřetržitým zírání na Rema.
Remus ( dělá, že si chce odsednout ): Já vás neznám. Já vás fakt vůbec neznám.
Že na tebe, nezbedníku,
Sirius: Zavolám Protivu!
James: Nestraš, tak krutej nemůže bejt nikdo.
Sirius: Co my víme....když dokáže dítěti nadávat do cikánů....a dává mu na hraní vozy....
Remus: Tichošlápku, ten vůz byla hračka!
Sirius: Stejně. Co kdyby ho omylem kouzlem zvětšil a přejel si s ním nohu?
Remus ( na Jamese ): Prosím tě, vysvětli mu, že to dítě je mudla. On asi nerozumí anglicky.
James ( na Siria ): Eí enfant mudla est....
Sirius: Parlez vous pa Francais?
James ( směje se ): Tohle už tady jednou bylo.
Sirius: Tak si dáme opakování, ne? Něpanimaju pa ruski....
James: To sem říkal já!
Sirius: Ego nescio, quae germanum loquere....
James ( na Rema ): Minule latinsky ještě neuměl....
polednici zavolám!
Sirius: Ježíš, matku ne! Tolik toho to dítě snad neprovedlo??
Remus: Proč proboha říkáš svojí matce Polednice??
Sirius: Protože mě většinou chodí zmlátit kolem oběda....a taky se pořád všude plíží jako stín a mně je z toho pak špatně, protože nikdy nevím, kde se objeví....a ještě je hrozně ošklivá....
* Remus mu povzbudivě stiskne rameno *
Sirius: A čekalo, až mu McGonnagalová dovolí si sednout.
Remus: Co to zase plácáš?
Sirius: Už jsi se někdy zkusil posadit bez jejího dovolení? Já to udělal poprvý a naposled někdy v prvním ročníku a následkem toho mě nechala stát celou hodinu.
Remus: A jó, to bylo takový to jak tě potom další dva dny bolely záda, že jo?
Sirius ( otráveně ): Hmmmm....
z plna hrdla křičelo.
Sirius: Tak to kdybych na ní zkusil, tak mi dá školní trest na dva měsíce dopředu.
James: Vždyť ti ho dala.
Sirius: Já na ni snad křičel?
Petr: No, povídal jsi něco o zatracený přestárlý megeře, pokud se nepletu....
Sirius: Vždyť sem šeptal....nemohla mě slyšet!
Petr: O tom nepochybuj, Siri.
Sirius: Do háje....a já proč mě nemá zrovna moc ráda....
James: Sibyla ti to vynahradí, neboj....
Sirius: JAMESI!
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!
James: Už někdy McGonnagalová někomu nadávala do cikáňat??
Sirius: Já ji jednou slyšel, jak to huláká na Protivu.
James: Tak to musela bejt v dost velkým srabu....
Remus: Tichošlápku, ty kecáš.
Sirius: No jo. A co na tom? Aspoň je nějaká sranda.
* Remus si povzdechne *
Poledne v tom okamžení,
Petr: Už vám někdy mžilo z oka?
Remus ( trpělivě ): Péťo, to znamená, že to poledne bude za chvilku, víš?
Petr: Ale vždyť už je večer.
* Sirius zvedne oči ke stropu *
James: Jen se tak netvař, Siri. Ještě nedávno jsi nám tvrdil, že masochista je kuchař.
táta přijde z roboty,
Sirius: A pár ti jich vrazí. Ono tě to přejde, parchante.
James: Co že seš najednou tak sadistickej?
Sirius: Cituju svojí drahou maminku.
James: A jak to pak dopadlo?
Sirius: Schoval sem se do sklepa a seděl dva dny v sudu od vína, než ho přestalo bavit mě hledat.
James: To nezní moc zábavně.
Sirius: Já u toho brečel smíchy. Hlavně když sem viděl, jak pak spráskal bičem místo mě našeho domácího skřítka....
a mně hasne u vaření
Sirius: Pravda, to by její problém zrovna nebyl. Ona totiž odmítala vařit.
Remus: A proč?
Sirius: Tvrdila, že jedinej člověk, pro koho by to mělo cenu a kdo by to ocenil, je Regulus, ale ten nesnášel spáleninu a nechtěl jí to říct, takže doma zásadně nikdy nejedl.
pro tebe, ty zlobo, ty!
Remus: Ta paní má fakt zajímavou slovní zásobu....
James: No, já nevím, jestli sou naše nadávky normálnější....
Sirius: No jasně, jen si to představ: ( potichu deklamuje ) Bodejž si jen trochu málo mlčel, ty vypelichanej vořechu s pochybným rodokmenem. Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mě hasne u vaření, ty křivouchá ochechule, obrostlá něčím, co připomíná spíš řasy, než chlupy...."
* všichni čtyři se tiše rozesmějí *
Mlč! Hle, husar, a kočárek -
Petr: Ta dáma má asi haculinace....
James: Péťo, co sme ti říkali? Každej den se naučit jedno dlouhý slovo.
Petr ( plačtivě ): Ale to není fér! Naposled jste si na mě vymysleli 'nejneobhospodařovávatelnějšího' a tvrdili ste, že na to mám tejden!
James: Páni, ty válíš! Už ses to naučil....
Remus: Buďte aspoň chvilku zticha....
James: Co že tě to najednou tak zaujalo, Náměsíčníku?
Remus: No, já jen, že McGonnagalová se na mě dost pohoršeně dívá.
- hrej si! - Tu máš kohouta." -
Sirius: Co to tam mají proboha za blázinec??
James ( naoko soucitně ): Tys ještě nikdy neviděl kohouta, Tichošlápku?
Sirius: Ale to jo, ale ještě nikdy mi ho maminka nedala na hraní....
Remus: Vždyť říkám, že ta paní je nějaká divná.
James: Remy, bacha, McGonnagalová se na tebe dívá!
Remus: Néé....já za to nemůžu!
James: Za co?
Remus: Za nic, co jste provedli....
Než kohout, vůz i husárek
James ( pochmurně ): Já se začínám bát....
Sirius: Chceš, abych tě vzal za ruku?
James ( ještě pochmurněji ): To je dobrý....
bouch, bác! Letí do kouta.
Sirius: Maminko!
James: Cože?!
Sirius: To byl vtip.
James: Už sem se lekl....
A zas do hrozného křiku -
Sirius: Ono ho to přejde, až mu McGonnagalová dá školní trest.
James: Miláčku, to dítě není v Bradavicích a navíc je mudla.
Sirius: Vážně? A co ten odhozenej vůz? To by bez kouzel nezvládlo.
Remus: Mám pocit, že se tam mluví o hračkách, pánové.
James/Sirius/Petr: Vážně????
* Remus si znovu povzdychne *
" I bodejž tě sršeň sám - !
James: Já to vzdávám. Co se týče nadávek, na tu ženskou nemáme.
Remus ( zamyšleně ): Sám sršeň....myslíte, že v tý Český Republice existuje něco jako kult sršně?
James: Ale teď plácáš ty.
Remus: Já jen, že se přece vždycky říkalo 'Sám král,' tak mě tak zajímalo, jestli to není třeba nějaká sekta....nebo úchylka....
Sirius: O úchylkách bych tady radši moc nemluvil.
James: Proč?
Sirius: Protože mám pocit, že McGonnagalová má úchylku, která spočívá v nepřetržitým zírání na Rema.
Remus ( dělá, že si chce odsednout ): Já vás neznám. Já vás fakt vůbec neznám.
Že na tebe, nezbedníku,
Sirius: Zavolám Protivu!
James: Nestraš, tak krutej nemůže bejt nikdo.
Sirius: Co my víme....když dokáže dítěti nadávat do cikánů....a dává mu na hraní vozy....
Remus: Tichošlápku, ten vůz byla hračka!
Sirius: Stejně. Co kdyby ho omylem kouzlem zvětšil a přejel si s ním nohu?
Remus ( na Jamese ): Prosím tě, vysvětli mu, že to dítě je mudla. On asi nerozumí anglicky.
James ( na Siria ): Eí enfant mudla est....
Sirius: Parlez vous pa Francais?
James ( směje se ): Tohle už tady jednou bylo.
Sirius: Tak si dáme opakování, ne? Něpanimaju pa ruski....
James: To sem říkal já!
Sirius: Ego nescio, quae germanum loquere....
James ( na Rema ): Minule latinsky ještě neuměl....
polednici zavolám!
Sirius: Ježíš, matku ne! Tolik toho to dítě snad neprovedlo??
Remus: Proč proboha říkáš svojí matce Polednice??
Sirius: Protože mě většinou chodí zmlátit kolem oběda....a taky se pořád všude plíží jako stín a mně je z toho pak špatně, protože nikdy nevím, kde se objeví....a ještě je hrozně ošklivá....
* Remus mu povzbudivě stiskne rameno *
Pojď si proň, ty polednice,
Remus: Tady to vážně zní jako nadávka....
* Sirius se zlomyslně usmívá *
James: Tichošlápku, nenapadlo tě to, co si myslím, že tě napadlo?
Sirius ( nevinně ): Mě něco napadlo?
Remus ( sarkasticky ): Já bych se tomu taky docela divil.
Sirius: Hej!
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
* Remus se pokouší tlumit smích *
Sirius ( s předstíranou starostí ho hladí po vlasech ): To bude dobrý, drahoušku, pomoc už je na cestě....
Remus: Nech toho, zlostníku, nebo na tebe pošlu polednici.
A hle, tu kdos u světnice
James/Sirius/Petr: No konečně.
Remus: Třeba je to ten táta.
Petr ( zpívá ): Nedoufej, o jejejeje....+
James ( na Siria ): Nezbláznil se náhodou?
Sirius: Ne, to je u něj normální. Za chvíli začne blábolit něco o páření želv, jako obvykle.
dvéře zlehka odmyká.
James: Tak to bude určitě ten fotr, polednice přece nemá klíče.
Sirius: Co ty víš, třeba se předtím stavila za tím chlapem, aby....
Remus: Tichošlápku, nech si svoje perverzní představy pro sebe, buď tak hodnej.
Sirius ( škodolibě ): Remy, McGonnagalová se sem dívá....
Remus ( téměř se usmívá ): Ty potvoro zlomyslná....kdyby na tebe takhle civěla Sibyla, tak bys nekecal a koukal zmizet.
Sirius: A proto sem si sednul dozadu, cha chá....
Malá, hnědá, tváře divé
* všichni čtyři vypuknou v neovladatelný smích *
Sirius: Prýtová! Já to věděl, že v tom má prsty někdo od nás.
pod plachetkou osoba;
Petr ( pohrdavě ): Kamufláž, to je jasný. Nechce, aby ji někdo poznal.
Sirius: A co když je to přece jenom McGonnagalová, a chce tomu dítěti dát školní trest?
Remus ( zaúpí ): Tichošlápku, smiluj se nade mnou, prosím! To dítě je MUDLA!
Sirius: A co tam teda dělá Prýtová?
James ( zamyšleně ): Taky by to klidně mohl bejt Higgins....
* všichni se znovu bláznivě rozesmějou *
o berličce, hnáty křivé,
James: Tak teď je to naprosto jasný. Je to moje babička Magdalena.
Petr: Ne, to je moje tetička Josie, ta měla tak křivý nohy, že se místo chůze kutálela.
Sirius: Ne ne, to je prostě Prýtová. Všimli jste si někdy jejích prstů?
Remus ( nepřítomně ): A já sem asi blázen....
hlas vichřice podoba.
James: To sedne na Rema, když na nás křičí, a přeskakuje mu hlas.
Sirius: To sedne na Jamese, když se hádá se svojí mamkou.
Remus: To sedne na Siria, když se směje.
Petr: To sedne.
" Dej sem dítě!" - " Kriste pane!
James: Připadá vám, že by ta polednice byla podobná Ježíši?
Remus: No, při troše fantazie....mimochodem, kdo byl Ježíš?
James: To myslíš vážně?
Remus ( nejistě ): Jo, proč?
James: Říká ti něco zmrtvýchvstání?
Remus: Jako že z něho byla zombie?
James: Zapomeň na to, já ti to vysvětlím někdy příště.
Odpusť hříchy hříšnici!"
Petr: A co by se tím pádem odpustilo polednici? Poledne?
James: To je něco jako Kdo se diví, je mu divno. A jak je tomu, kdo si hoví?
Remus: Hele, nechte toho, já mám takovej pocit, že se ta McGonnagalová nedívá jenom na mě....
Sirius: To ty jsi tady neodolatelnej, ne my.
Div že smrt ji neovane,
Sirius: No to mě taky ne, vždycky když uvidím matku....
Remus: Já tě taky ovanu....už toho nech, teď seš tady, tak na to nemysli.
ejhle, tuť - polednici!
Remus: Jaký překvapení, vzhledem k tomu, jak se ta balada jmenuje. To by asi nikoho v životě nenapadlo, že se tam objeví nějaká polednice.
Petr: No, já....
James: My víme, že na tom s myšlením nejsi nijak valně, ale na nás se vždycky můžeš spolehnout.
Sirius: No to říká ten pravej....
James: Hej!
Ke stolu se plíží tiše
Sirius: Nechci nic říkat, ale ta polednice mi fakt čím dál tím víc připomíná mojí matku.
Remus: Říkal jsi, že nechceš nic říkat, tak nic neříkej, nebo ti něco řeknu já.
Sirius: Takže když něco řeknu i přesto, že jsem řekl, že nic říkat nebudu, tak ty mi taky něco řekneš? Řekni, co mi řekneš?
* Remus jen zoufale vrtí hlavou *
* Sirius se zlomyslně usmívá *
James: Tichošlápku, nenapadlo tě to, co si myslím, že tě napadlo?
Sirius ( nevinně ): Mě něco napadlo?
Remus ( sarkasticky ): Já bych se tomu taky docela divil.
Sirius: Hej!
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
* Remus se pokouší tlumit smích *
Sirius ( s předstíranou starostí ho hladí po vlasech ): To bude dobrý, drahoušku, pomoc už je na cestě....
Remus: Nech toho, zlostníku, nebo na tebe pošlu polednici.
A hle, tu kdos u světnice
James/Sirius/Petr: No konečně.
Remus: Třeba je to ten táta.
Petr ( zpívá ): Nedoufej, o jejejeje....+
James ( na Siria ): Nezbláznil se náhodou?
Sirius: Ne, to je u něj normální. Za chvíli začne blábolit něco o páření želv, jako obvykle.
dvéře zlehka odmyká.
James: Tak to bude určitě ten fotr, polednice přece nemá klíče.
Sirius: Co ty víš, třeba se předtím stavila za tím chlapem, aby....
Remus: Tichošlápku, nech si svoje perverzní představy pro sebe, buď tak hodnej.
Sirius ( škodolibě ): Remy, McGonnagalová se sem dívá....
Remus ( téměř se usmívá ): Ty potvoro zlomyslná....kdyby na tebe takhle civěla Sibyla, tak bys nekecal a koukal zmizet.
Sirius: A proto sem si sednul dozadu, cha chá....
Malá, hnědá, tváře divé
* všichni čtyři vypuknou v neovladatelný smích *
Sirius: Prýtová! Já to věděl, že v tom má prsty někdo od nás.
pod plachetkou osoba;
Petr ( pohrdavě ): Kamufláž, to je jasný. Nechce, aby ji někdo poznal.
Sirius: A co když je to přece jenom McGonnagalová, a chce tomu dítěti dát školní trest?
Remus ( zaúpí ): Tichošlápku, smiluj se nade mnou, prosím! To dítě je MUDLA!
Sirius: A co tam teda dělá Prýtová?
James ( zamyšleně ): Taky by to klidně mohl bejt Higgins....
* všichni se znovu bláznivě rozesmějou *
o berličce, hnáty křivé,
James: Tak teď je to naprosto jasný. Je to moje babička Magdalena.
Petr: Ne, to je moje tetička Josie, ta měla tak křivý nohy, že se místo chůze kutálela.
Sirius: Ne ne, to je prostě Prýtová. Všimli jste si někdy jejích prstů?
Remus ( nepřítomně ): A já sem asi blázen....
hlas vichřice podoba.
James: To sedne na Rema, když na nás křičí, a přeskakuje mu hlas.
Sirius: To sedne na Jamese, když se hádá se svojí mamkou.
Remus: To sedne na Siria, když se směje.
Petr: To sedne.
" Dej sem dítě!" - " Kriste pane!
James: Připadá vám, že by ta polednice byla podobná Ježíši?
Remus: No, při troše fantazie....mimochodem, kdo byl Ježíš?
James: To myslíš vážně?
Remus ( nejistě ): Jo, proč?
James: Říká ti něco zmrtvýchvstání?
Remus: Jako že z něho byla zombie?
James: Zapomeň na to, já ti to vysvětlím někdy příště.
Odpusť hříchy hříšnici!"
Petr: A co by se tím pádem odpustilo polednici? Poledne?
James: To je něco jako Kdo se diví, je mu divno. A jak je tomu, kdo si hoví?
Remus: Hele, nechte toho, já mám takovej pocit, že se ta McGonnagalová nedívá jenom na mě....
Sirius: To ty jsi tady neodolatelnej, ne my.
Div že smrt ji neovane,
Sirius: No to mě taky ne, vždycky když uvidím matku....
Remus: Já tě taky ovanu....už toho nech, teď seš tady, tak na to nemysli.
ejhle, tuť - polednici!
Remus: Jaký překvapení, vzhledem k tomu, jak se ta balada jmenuje. To by asi nikoho v životě nenapadlo, že se tam objeví nějaká polednice.
Petr: No, já....
James: My víme, že na tom s myšlením nejsi nijak valně, ale na nás se vždycky můžeš spolehnout.
Sirius: No to říká ten pravej....
James: Hej!
Ke stolu se plíží tiše
Sirius: Nechci nic říkat, ale ta polednice mi fakt čím dál tím víc připomíná mojí matku.
Remus: Říkal jsi, že nechceš nic říkat, tak nic neříkej, nebo ti něco řeknu já.
Sirius: Takže když něco řeknu i přesto, že jsem řekl, že nic říkat nebudu, tak ty mi taky něco řekneš? Řekni, co mi řekneš?
* Remus jen zoufale vrtí hlavou *
polednice jako stín:
* Sirius se nadechne *
Remus ( výhružně ): Siri!
* Sirius zase vydechne *
matka hrůzou sotva dýše,
Petr: Co to znamená, když někdo dýše?
Sirius: Asi že dýchá tiše.
James: No jo, Siriova logika.
Remus ( na Siria ): Takže třeba takovej Snape podle tebe dýše?
Sirius: Spíše než dýše tak chroptí tiše, když z hrozivé skrýše temnotné říše vyskočí vlkodlak - jaké to klišé - ....
Remus ( napůl pobaveně, napůl zoufale ): Tichošlápku, pusinko, koukej tý rádoby poezie nechat, než ti přilítne něco na hlavu. Stačí Sibyla.
Sirius: NEŘÍKEJ MI PUSINKO!
Remus ( sám pro sebe ): No vida, zabralo to....
dítě chopíc na svůj klín.
Remus: Dřív, než si zase vymyslíš nějakou teorii o slovu 'chopíc,' tak bych ti rád oznámil, že McGonnagalová se začala pro změnu dívat na tebe.
Sirius ( polichoceně ): Ó, to sem nevěděl, že dokonce i ona....
Remus ( rezignovaně ): Zmlkni!
A vinouc je, zpět pohlíží -
Remus: Nedáme si minutu ticha? Jako symbol úcty k neznámé matce, která....
Sirius/James/Petr: Ne!
* Remus si povzdychne *
běda, běda dítěti!
Petr: Ach běda přeběda, je mi špatně z oběda....
James ( nemilosrdně ): Zaprvý to byla večeře a zadruhý ses neměl tak přecpat.
Sirius: Ach běda, je to věda, když přemýšlím, jak dívka snědá....
Remus: Siri, ty zásadně NEPŘEMÝŠLÍŠ. Aspoň posledních deset minut to moc vidět není.
Polednice blíž se plíží
Sirius: A bude průšvih!
James: Co tě na tom tak vzrušuje?
Sirius: Tentokrát nedostaneme školní trest my, ale polednice.
Remus ( zaúpí ): Ach bože, smiluj se, on už taky začal....vy dva, to dítě JE MUDLA!
Sirius: Ale ta polednice třeba ne....co když je to zamaskovanej mozkomor?
* Remus si drží hlavu v dlaních *
blíž - a již je v zápětí.
Petr: To by mě zajímalo, co je 'zápětí'.
Sirius ( nedbale ): To bude asi překlep, mělo tam bejt zápěstí.
Remus: Teď si tu větu řekni a uvidíš, cos zase plácl za koninu.
Sirius: Tak když můžu o někom říct, že je v prdeli, tak proč by nemohl bejt v zápěstí?
Již vztahuje po něm ruku -
Sirius ( na Rema ): No vidíš, ta ruka tam je.
Remus: Podle tvý teorie by měla bejt v zápěstí ta matka, ale tam se mluví o tom, že v ZÁPĚTÍ je polednice.
Sirius: Třeba je ta matka schizofrenní a má halucinace....
Remus: Já bych řekl, že za chvíli asi budu v zápěstí já....
matka tisknouc ramena:
Remus: To je přechodník, Tichošlápku.
Sirius: Ale já vůbec nic neříkám.
Remus: To byla jenom taková prevence.
" Pro Kristovu drahou muku!"
James: Pořád ti Ježíš Kristus nic neříká, Remy?
* Remus mlčí a přemýšlí *
Sirius: Já bych ho dneska už moc neprovokoval, jinak začne kousat.
Petr: Jak to tak pozoruju, tak za chvíli začne kousat spíš McGonnagalová. Teď se dívá na tebe, Jamesi.
James: Tak to jsme v kopru....
Petr ( potměšile ): Já ještě néé, já ještě néé....
Sirius ( pochmurně ): Ale brzo budeš....
Klesá smyslů zbavena.
Sirius: Tak to je u některých z nás setrvalý stav....teda chtěl sem říct u některých z VÁS.
Remus: Nech si to, nebo ti připomenu masochistu.
* Sirius se zatváří rozpačitě *
Tu slyš: Jedna - druhá - třetí
Sirius: Snape už ze skaliska letí....
James: Takový štěstí mít nebudeme....
Sirius: A co kdybysme to nějak zařídili?
* Remus už asi počtvrté toho večera vzdychne *
James ( na Rema ): Ale, copak jsi tak smutnej?
Remus: McGonnagalová se na mě už nedívá, víte....
poledne zvon udeří;
Sirius: Poledne je totiž zkratka od polednice. Takže to znamená, že přišla polednice, zazvonila na zvonek a skončilo vyučování....polednice je krycí jméno pro Prýtovou, kdyby to někoho zajímalo....
James: To už je trošku moc i na mě....
* Remus s nadějí v očích zvedne hlavu *
James: I když, možný je všechno....
Remus: A já v skrytu duše doufal, že....
Petr ( zpívá ): Nedoufej....o jejejeje +
Remus ( rozhlíží se kolem sebe ): Nejsem já náhodou v blázinci? Jen tak že se ptám....
klika cvakla, dvéře letí -
Remus: A přichází další polednice....aby tý první pomohla se zápěstím....
Sirius ( moudře ): Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim. Konečně ti to došlo, Remy.
Remus ( rozhodí ruce ): No jo, co mám s váma dělat. Ten školní trest beztak dostanu taky....
Sirius/James: Jakej trest??
Remus ( trpělivě ): Ona se na nás ta McGonnagalová asi nedívá, kvůli tomu, že bysme se jí líbili....
James: Co ty víš? Tichošlápek je docela hezkej, ani bych se jí nedivil....
Remus: Jamesi, ona je asi o padesát let starší....
James: Nebuď předpojatej.
táta vchází do dveří.
James: No konečně je tam! Už mě to přestává bavit.
Sirius: A to mě zase ne....
* najednou si zděšeně zacpe pusu *
* Remus se škodolibě usmívá *
V mdlobách tu matka leží,
Petr: Tak se mi zdá, že z toho bude nějakej průšvih.
Remus ( pochmurně ): Jo, to teda bude....a já v tom jsem zase nevinně....
k ňadrům dítě přimknuté:
Remus: Podívejte, necháme už toho, mám pocit, že McGonnagalová vstává....
James: A do háje!
matku vzkřísil ještě stěží,
Sirius: Nás asi taky vzkřísí ještě stěží, až s náma McGonnagalová skončí....
Remus ( zoufale ): Já už nechci čistit Higginsovy kotlíky!
avšak dítě - zalknuté.
Remus se bohužel nemýlil. Ředitelka nebelvírské koleje skutečně vstala a rázovala si to přímo k nim s velmi výhružným výrazem v očích. Všichni se začali tvářit, že tam vůbec nejsou, a i kdyby nakrásně byli, rozhodně by je nenapadlo dělat nic špatného. Ale ona jim na jejich nevinné kukuče neskočila.
" To snad nemyslíte vážně, vy čtyři," zasyčela.
" Slečna Spacewaterová se tady namáhá, aby vám zpříjemnila večer, a vy neumíte nic jiného, než nedávat pozor a vyrušovat? Celou dobu vás pozoruji...."
Sirius najednou dostal záchvat hihňání.
" Co je na tom vtipného, pane Blacku?! Však on vás ten humor přejde, až si vás vezme do parády pan Filch. A vy, pane Lupine, už byste mohl mít rozum a trochu těm rozjívencům domluvit. Od čeho jste prefekt?
" Já....já....mě to moc mrzí, paní profesorko," vypravil ze sebe Remus, který marně potlačoval smích.
" Příště je pořádně pokárám a ona je dozajista přejde chuť vyvádět takové opičárny, jako tomu bylo dnes...."
" Nechte si ty vtipy, pane Lupine," zpražila ho přísně vypadající žena.
" A berte na vědomí, že vám k dosavadnímu školnímu trestu přibude ještě jeden. Následující týden se každý večer v osm hodin dostavíte do kabinetu k panu profesorovi Higginsovi...."
" A jsme v zápěstí," uklouzlo Jamesovi.
Remus ( výhružně ): Siri!
* Sirius zase vydechne *
matka hrůzou sotva dýše,
Petr: Co to znamená, když někdo dýše?
Sirius: Asi že dýchá tiše.
James: No jo, Siriova logika.
Remus ( na Siria ): Takže třeba takovej Snape podle tebe dýše?
Sirius: Spíše než dýše tak chroptí tiše, když z hrozivé skrýše temnotné říše vyskočí vlkodlak - jaké to klišé - ....
Remus ( napůl pobaveně, napůl zoufale ): Tichošlápku, pusinko, koukej tý rádoby poezie nechat, než ti přilítne něco na hlavu. Stačí Sibyla.
Sirius: NEŘÍKEJ MI PUSINKO!
Remus ( sám pro sebe ): No vida, zabralo to....
dítě chopíc na svůj klín.
Remus: Dřív, než si zase vymyslíš nějakou teorii o slovu 'chopíc,' tak bych ti rád oznámil, že McGonnagalová se začala pro změnu dívat na tebe.
Sirius ( polichoceně ): Ó, to sem nevěděl, že dokonce i ona....
Remus ( rezignovaně ): Zmlkni!
A vinouc je, zpět pohlíží -
Remus: Nedáme si minutu ticha? Jako symbol úcty k neznámé matce, která....
Sirius/James/Petr: Ne!
* Remus si povzdychne *
běda, běda dítěti!
Petr: Ach běda přeběda, je mi špatně z oběda....
James ( nemilosrdně ): Zaprvý to byla večeře a zadruhý ses neměl tak přecpat.
Sirius: Ach běda, je to věda, když přemýšlím, jak dívka snědá....
Remus: Siri, ty zásadně NEPŘEMÝŠLÍŠ. Aspoň posledních deset minut to moc vidět není.
Polednice blíž se plíží
Sirius: A bude průšvih!
James: Co tě na tom tak vzrušuje?
Sirius: Tentokrát nedostaneme školní trest my, ale polednice.
Remus ( zaúpí ): Ach bože, smiluj se, on už taky začal....vy dva, to dítě JE MUDLA!
Sirius: Ale ta polednice třeba ne....co když je to zamaskovanej mozkomor?
* Remus si drží hlavu v dlaních *
blíž - a již je v zápětí.
Petr: To by mě zajímalo, co je 'zápětí'.
Sirius ( nedbale ): To bude asi překlep, mělo tam bejt zápěstí.
Remus: Teď si tu větu řekni a uvidíš, cos zase plácl za koninu.
Sirius: Tak když můžu o někom říct, že je v prdeli, tak proč by nemohl bejt v zápěstí?
Již vztahuje po něm ruku -
Sirius ( na Rema ): No vidíš, ta ruka tam je.
Remus: Podle tvý teorie by měla bejt v zápěstí ta matka, ale tam se mluví o tom, že v ZÁPĚTÍ je polednice.
Sirius: Třeba je ta matka schizofrenní a má halucinace....
Remus: Já bych řekl, že za chvíli asi budu v zápěstí já....
matka tisknouc ramena:
Remus: To je přechodník, Tichošlápku.
Sirius: Ale já vůbec nic neříkám.
Remus: To byla jenom taková prevence.
" Pro Kristovu drahou muku!"
James: Pořád ti Ježíš Kristus nic neříká, Remy?
* Remus mlčí a přemýšlí *
Sirius: Já bych ho dneska už moc neprovokoval, jinak začne kousat.
Petr: Jak to tak pozoruju, tak za chvíli začne kousat spíš McGonnagalová. Teď se dívá na tebe, Jamesi.
James: Tak to jsme v kopru....
Petr ( potměšile ): Já ještě néé, já ještě néé....
Sirius ( pochmurně ): Ale brzo budeš....
Klesá smyslů zbavena.
Sirius: Tak to je u některých z nás setrvalý stav....teda chtěl sem říct u některých z VÁS.
Remus: Nech si to, nebo ti připomenu masochistu.
* Sirius se zatváří rozpačitě *
Tu slyš: Jedna - druhá - třetí
Sirius: Snape už ze skaliska letí....
James: Takový štěstí mít nebudeme....
Sirius: A co kdybysme to nějak zařídili?
* Remus už asi počtvrté toho večera vzdychne *
James ( na Rema ): Ale, copak jsi tak smutnej?
Remus: McGonnagalová se na mě už nedívá, víte....
poledne zvon udeří;
Sirius: Poledne je totiž zkratka od polednice. Takže to znamená, že přišla polednice, zazvonila na zvonek a skončilo vyučování....polednice je krycí jméno pro Prýtovou, kdyby to někoho zajímalo....
James: To už je trošku moc i na mě....
* Remus s nadějí v očích zvedne hlavu *
James: I když, možný je všechno....
Remus: A já v skrytu duše doufal, že....
Petr ( zpívá ): Nedoufej....o jejejeje +
Remus ( rozhlíží se kolem sebe ): Nejsem já náhodou v blázinci? Jen tak že se ptám....
klika cvakla, dvéře letí -
Remus: A přichází další polednice....aby tý první pomohla se zápěstím....
Sirius ( moudře ): Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim. Konečně ti to došlo, Remy.
Remus ( rozhodí ruce ): No jo, co mám s váma dělat. Ten školní trest beztak dostanu taky....
Sirius/James: Jakej trest??
Remus ( trpělivě ): Ona se na nás ta McGonnagalová asi nedívá, kvůli tomu, že bysme se jí líbili....
James: Co ty víš? Tichošlápek je docela hezkej, ani bych se jí nedivil....
Remus: Jamesi, ona je asi o padesát let starší....
James: Nebuď předpojatej.
táta vchází do dveří.
James: No konečně je tam! Už mě to přestává bavit.
Sirius: A to mě zase ne....
* najednou si zděšeně zacpe pusu *
* Remus se škodolibě usmívá *
V mdlobách tu matka leží,
Petr: Tak se mi zdá, že z toho bude nějakej průšvih.
Remus ( pochmurně ): Jo, to teda bude....a já v tom jsem zase nevinně....
k ňadrům dítě přimknuté:
Remus: Podívejte, necháme už toho, mám pocit, že McGonnagalová vstává....
James: A do háje!
matku vzkřísil ještě stěží,
Sirius: Nás asi taky vzkřísí ještě stěží, až s náma McGonnagalová skončí....
Remus ( zoufale ): Já už nechci čistit Higginsovy kotlíky!
avšak dítě - zalknuté.
Remus se bohužel nemýlil. Ředitelka nebelvírské koleje skutečně vstala a rázovala si to přímo k nim s velmi výhružným výrazem v očích. Všichni se začali tvářit, že tam vůbec nejsou, a i kdyby nakrásně byli, rozhodně by je nenapadlo dělat nic špatného. Ale ona jim na jejich nevinné kukuče neskočila.
" To snad nemyslíte vážně, vy čtyři," zasyčela.
" Slečna Spacewaterová se tady namáhá, aby vám zpříjemnila večer, a vy neumíte nic jiného, než nedávat pozor a vyrušovat? Celou dobu vás pozoruji...."
Sirius najednou dostal záchvat hihňání.
" Co je na tom vtipného, pane Blacku?! Však on vás ten humor přejde, až si vás vezme do parády pan Filch. A vy, pane Lupine, už byste mohl mít rozum a trochu těm rozjívencům domluvit. Od čeho jste prefekt?
" Já....já....mě to moc mrzí, paní profesorko," vypravil ze sebe Remus, který marně potlačoval smích.
" Příště je pořádně pokárám a ona je dozajista přejde chuť vyvádět takové opičárny, jako tomu bylo dnes...."
" Nechte si ty vtipy, pane Lupine," zpražila ho přísně vypadající žena.
" A berte na vědomí, že vám k dosavadnímu školnímu trestu přibude ještě jeden. Následující týden se každý večer v osm hodin dostavíte do kabinetu k panu profesorovi Higginsovi...."
" A jsme v zápěstí," uklouzlo Jamesovi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
